Zimní období představuje pro volně žijící zvířata výraznou zátěž. Nízké teploty, sníh, led a omezená dostupnost potravy zvyšují energetické nároky organismu a zároveň snižují možnosti, jak je pokrýt. U mnoha druhů se proto zima podílí na vyšší nemocnosti i úhynu, zejména u mladých, starých nebo oslabených jedinců.
Pomoc člověka může být v tomto období přínosná, pokud je citlivá, informovaná a respektuje přirozené potřeby zvířat.
 
V zimních měsících mizí hmyz, semena jsou zakrytá sněhem a plody keřů bývají rychle spotřebovány. U ptáků a drobných savců proto často dochází k energetickému deficitu, který může vést k podchlazení.

Právě z tohoto důvodu se v zimě využívá přikrmování, zejména u ptactva. Smysl má především:

• v období mrazů a sněhové pokrývky
• na místech, kde je potrava přirozeně omezená (města, zahrady, pole)

Nevhodné krmivo (např. pečivo, slané či plesnivé potraviny) však může zvířatům uškodit více než pomoci, proto se doporučuje volit krmiva blízká jejich přirozené potravě.
 
Zatímco na potravu se většinou myslí, nedostatek tekuté vody bývá v zimě ještě větším omezením. Zamrzlé tůně, pítka a přírodní zdroje znemožňují ptákům i savcům příjem tekutin, které potřebují nejen k pití, ale i k péči o peří a srst.
Jednoduchý zdroj vody na klidném místě může výrazně zvýšit šanci zvířat přečkat mrazivé období v dobré kondici.
 
Moderní údržba zahrad a veřejných ploch často odstraňuje přesně ty prvky, které jsou pro zvířata v zimě klíčové:

• listí
• suché stonky rostlin
• větve a dřevo

Tyto struktury přitom slouží jako tepelná izolace a úkryt pro hmyz, ježky, obojživelníky i drobné savce. Zachování části zahrady v přirozenějším stavu má významný pozitivní dopad na biodiverzitu a nevyžaduje žádné speciální zásahy.
 
Některá zvířata (např. ježci) využívají k přezimování jednoduché úkryty z přírodních materiálů. Většinou nejde o „stavby“, ale o klidná místa s dostatkem suchého materiálu a minimálním rušením.
Zásadní je klid – časté přemisťování, kontrola nebo manipulace může zvíře stresovat a narušit jeho zimní režim.
 
Ne každé zvíře, které se objeví na neobvyklém místě nebo působí klidně, je v nouzi. Zásah je na místě zejména tehdy, pokud:

• je zvíře viditelně zraněné
• nereaguje na okolí
• je vyčerpané nebo apatické

V takových případech je nejvhodnější kontaktovat záchrannou stanici pro volně žijící živočichy, která má vybavení i zkušenosti k odborné péči.
 
Nejúčinnější pomoc volně žijícím zvířatům není jednorázová, ale dlouhodobá:

• zachování keřů s bobulemi
• ponechání semenných hlav rostlin
• omezení chemických zásahů v zahradě

Takové prostředí poskytuje potravu i úkryt nejen v zimě, ale po celý rok.
 
Při nálezu zraněného, vyčerpaného nebo jinak handicapovaného volně žijícího zvířete je nejvhodnějším postupem kontaktovat specializovanou záchrannou stanici pro volně žijící živočichy. Tyto stanice mají potřebné vybavení, zkušenosti i oprávnění k odborné péči a následné rehabilitaci zvířat s cílem jejich návratu zpět do přírody.

Ve Zlínském kraji a blízkém okolí působí například Záchranná stanice živočichů Buchlovice, která se dlouhodobě věnuje léčbě a péči o volně žijící zvířata. Konzultaci je možné využít také u Záchranné stanice ČSOP Nový Jičín, jež přijímá zvířata z širšího regionu. V městském prostředí může s prvotním postupem pomoci i Útulek Zlín – Vršava, který je schopen poradit, zda je zásah nutný a kam zvíře případně směřovat.

Ne každé zvíře, které se objeví v blízkosti lidských obydlí nebo působí klidně, je v ohrožení. Pokud si nejste jistí, je vždy lepší situaci nejprve telefonicky konzultovat. Odborní pracovníci záchranných stanic pomohou posoudit stav zvířete a doporučí další postup tak, aby byl zásah skutečně v jeho prospěch.
 

1. Pravidelně doplňovat potravu vhodnými semeny a přirozenými produkty.
2. Zajistit přístup k tekoucí nebo nezamrzající vodě.
3. Ponechat část zahrady v „přirozeně divokém“ stavu.
4. Vytvářet jednoduché úkryty z přírodních materiálů.
5. Využívat přirozené zdroje potravy, jako jsou bobule, semena a listí.